Často kladené dotazy (FAQ) - Hledaný výraz: Smykový m...

Podle norem kroucení není při posouzení stability metodou náhradního prutu nebo obecnou metodu zohledňováno. Varování uživatele na tuto skutečnost upozorní.

Nejdříve je třeba zjistit velikost krouticího napětí, respektive momentů. Velmi malé torzní momenty v posuzovaných prutech často brání určitým typům posouzení. Pro jejich zanedbání a nezobrazování upozornění je možné v konfiguraci únosnosti změnit mezní hodnoty. Pro tuto mezní hodnotu neexistuje žádný normativní základ, a proto ani žádné obecně platné doporučení. Více informací naleznete zde:
Zanedbání kroucení

U otevřených průřezů lze obecně vycházet z toho, že působící krouticí momenty se nepřenášejí primárním kroucením, ale sekundárním (vázaným) kroucením. V programech RFEM 6 a RSTAB 9 se vnitřní síly nejdříve stanoví pouze se šesti stupni volnosti bez zohlednění deplanace. U malých torzních momentů je proto zanedbání napětí v kroucení při posouzení nasnadě. U velkých krouticích momentů je ovšem třeba počítat se sedmi stupni volnosti, aby se zohlednil také vliv deplanačního bimomentu a sekundárních smykových napětí. To je například možné v addonu Vázané kroucení (7 stupňů volnosti) pro RFEM 6 / RSTAB 9 .

Ne, tento modul ještě nebyl implementován do programů RFEM 6 / RSTAB 9. V současné době je ještě ve vývoji.

Aby bylo možné zadat jednoosý přenos zatížení pro desku, je možné ploše přiřadit ortotropní vlastnosti. Tímto způsobem je možné řídit tuhosti pro určité směry tak, aby se zatížení přenášela převážně v jednom směru. Máte dvě možnosti.

Ortotropní tloušťka pro izotropní materiál

• Dvojím kliknutím na plochu otevřeme dialog pro úpravu desky.
• V sekci Tloušťka s materiálem klikneme vpravo na tlačítko , pro vytvoření nové tloušťky.
• V dialogu 'Nová tloušťka' vyberte typ tloušťky Ortotropie tvaru.

• Přejděte do záložky 'Ortotropie tvaru'. Přednastaven je typ ortotropie Účinné tloušťky.
• Pro jednoosý přenos zatížení zadejte účinné tloušťky jako ortotropní vlastnosti tak, aby tuhost v požadovaném směru hlavní podpory byla velmi vysoká a v druhém směru velmi malá.

• Pro zohlednění vlastní tíhy lze použít uživatelsky zadanou fiktivní tloušťku, která odpovídá plné tloušťce plochy.
• Tloušťku uložíme tlačítkem OK.
• Dalším kliknutím na tlačítko OK v dialogu 'Upravit plochu' přiřadíme tloušťku plechu.

Ortotropní materiálový model pro konstantní tloušťku

• Dvojím kliknutím na plochu otevřeme dialog pro úpravu desky.
• V sekci Materiál tloušťky klikneme na tlačítko vpravo , pro vytvoření nového materiálu.
• V dialogu 'Nový materiál' vyberte materiál z databáze obvyklým způsobem. Vy však změníte materiálový model na Ortotropní | Lineárně elastický (plochy) (1). Dále je třeba aktivovat možnost Uživatelsky zadaný materiál (2).

• Přepněte na 'ortotropní | záložka Lineárně elastický (plochy)'.
• Pro jednoosý přenos zatížení změňte modul pružnosti ve směru vedlejšího zatížení na velmi malou hodnotu. Pro smykové moduly ve směru vedlejší podpory lze zadat také velmi malé hodnoty. Dále nastavte Poissonovy'součinitele na nulu.

• Kliknutím na tlačítko OK materiál uložíte.
• Dalším kliknutím na tlačítko OK v dialogu 'Upravit plochu' je možné přiřadit materiál plechu.

Addon Stabilita konstrukce není nijak závislý na nastavení v addonu Posouzení ocelových konstrukcí. Je to globální posouzení stability celé kontrukce dle toho jak je vytvořený model. Nastavení Okrajových podmínek slouží čistě pro posouzení v addonu Posouzení ocelových konstrukcí.
Pokud chcete, aby byla např. držena horní pásnice, tak doporučujeme použít objekty ze složky Typy pro pruty > Prutové podpory > Smykové pole. Tyto objekty se projeví ve výsledcích addonů pro dynamiku a stabilitu.
Aby bylo smykové pole zohledněno, je třeba to zapnout pomocí změny konstrukce pro vybrané zatěžovací stavy nebo kombinace zatížení.

Uložení grafické šablony

Jakmile jste v dialogu pro zadání prutu přiřadili materiálu beton a aktivovali vlastnosti posouzení, máte pro vybraný prut k dispozici zobrazení uspořádání výztuže.

V okně Zobrazit uspořádání výztuže lze postupovat následovně.
1. Pomocí možností v panelu nabídek můžete upravit zobrazení podle svých preferencí.
2. Tuto konfiguraci lze vytisknout jako šablonu v nabídce "Okamžitě vytisknout".
3. Při uložení se šablona uloží globálně a je k dispozici také pro budoucí modely.

Vícenásobný tisk rozložení výztuže pro vybrané pruty

Tato grafická šablona slouží k vícenásobnému tisku výztuže libovolných prutů s podobně formátovaným uspořádáním výztuže.

V programu RFEM 6 a addonu "Posouzení železobetonových konstrukcí" lze provést posouzení vláknobetonu podle DIN EN 1992-1-1 ve spojení se směrnicí DAfStB "Vláknobeton".

Pro posouzení plochy nebo prutu s použitím drátkobetonu stačí přiřadit ploše nebo prutu materiál odpovídajícího typu.

Za tímto účelem vytvořte nový materiál s typem materiálu "Vláknobeton".

Zde budou beton a lehký beton označeny příponou 'L1/L2', což znamená 1. a 2. pevnostní třídu.

Pevnostní třídy L1 a L2 jsou přednastaveny na hodnoty 1,20 a 0,90 (viz obrázek 2).

Aby bylo možné tyto pevnostní třídy upravit, lze v záložce 'Základní údaje' v 'Možnostech' materiálu aktivovat 'Uživatelský materiál'.

Tím se zpřístupní vstupní pole pro L1 a L2, takže uživatel může pevnostní třídy upravit.

Pokud se nyní v addonu 'Posouzení železobetonových konstrukcí' použije materiál typu 'vláknobeton', posouzení, která jsou pro 'vláknobeton' ve směrnici DAfStB upravená nebo doplněná, se upraví. Tuto úpravu posudku můžete nalézt v 'Detailech posudku' s odkazem na směrnici DAfStB.

ještě provést

Poznámka

Pro tento typ posouzení je nutné zadat "normální výztuž" (prutová výztuž pro prut, plošná výztuž pro plochu), jinak nelze plochy posoudit. To znamená, že pouze již vyztužené konstrukční prvky lze dodatečně opatřit ocelovými vlákny.

Pokud má být posuzovaná deska čistě z vláknobetonu (bez vložené výztuže), lze to provést pomocí materiálového modelu 'Poškození 2D/3D'.

Po vybrání materiálu z databáze použijte pro přístup k vlastnostem materiálu volbu "Uživatelsky zadaný materiál".

Pomocí těchto nastavení lze také řídit závislost modulu pružnosti na teplotě.

Přesnost výsledků programu RWIND a poměr přesnosti vůči náročnosti

Program RWIND byl navržen pro rychlý a snadný výpočet proudění větru okolo budov za účelem získání hodnot tlaku na jejich povrchu a generování zatěžovacích sil. Pro splnění tohoto hlavního cíle bylo třeba učinit řadu kompromisů, například umožnit použití zjednodušeného modelu nebo relativně hrubé výpočetní sítě. Je zřejmé, že tato zjednodušení mají vliv na přesnost výsledků. Zvýšení přesnosti výsledků pomocí jemnější sítě a dalších uživatelských nastavení v programu RWIND je možné, ale tento proces nemusí být snadný a vyžaduje dostatečné zkušenosti s CFD simulacemi. Důležitou otázkou přitom je, jaký je přijatelný poměr vynaloženého úsilí a nákladů vůči dosaženému zlepšení přesnosti? K této tematice doporučujeme článek CFD Project Accuracy vs. Effort.

Chyba E315 v programu RWIND

Při zvyšování hustoty sítě nerostou nároky na paměť a výkon lineárně, ale exponenciálně se 3. až 4. mocninou (pro tři prostorové rozměry a je také nutné zjemnit časový krok). Nejenže to vede k výraznému zpomalení výpočtu, ale mohou se objevit různé problémy; ty obvykle souvisejí s tím, že se program blíží svým limitům nebo limitům použitého hardwaru. Mezi tyto problémy patří také chyba E315, která označuje obecnou chybu uvnitř výpočetních modulů OpenFOAM© - například selhání alokace paměti, ztrátu numerické přesnosti atd. Konkrétní příčiny selhání mohou být různé. Podrobnější informace lze najít v příslušném souboru Log File.

Zákaznická podpora pro RWIND a její limity

Zákaznická podpora Dlubal se vždy snaží pomoci uživatelům programu RWIND, kteří se setkají s problémy. Numerická simulace proudění větru však může být velmi složitá a obecně nelze zaručit výsledky. Důvodem je skutečnost, že dosud neexistuje žádný matematický důkaz existence a jednoznačnosti řešení Navier-Stokesových rovnic, které popisují proudění a které RWIND řeší numericky metodou konečných objemů. Ačkoli výpočet ve většině případů konverguje ke správnému řešení, nelze vyloučit selhání výpočtu. V případě, že výpočet selže u velkého a složitého projektu, může být pomoc časově velmi náročná. Pokud máte zájem o další rozšířenou podporu, kontaktujte prosím naše obchodní oddělení.

Kombinace samozřejmě lze upravit. Je třeba v základních údajích o modelu vypnout automatické generování kombinací, ale ponechat si již dříve vytvořené kombinace.
V dialogu "Upravit zatěžovací stavy a kombinace" pak přidejte nový zatěžovací stav do kombinace.
Ve výsledných posudcích se změna po přepočítání projeví.

SHAPE-THIN/SHAPE-MASSIVE

V programech SHAPE-THIN a SHAPE-MASSIVE se průřezové moduly počítají podle následujících vzorců:

S takto vypočítanými průřezovými moduly nemůžete u nesymetrických průřezů přímo vypočítat extrémní normálové napětí z ohybového momentu M_y resp. M_z.

RSECTION

V programu RSECTION se stanoví průřezové moduly tak, že umožňují přímý výpočet extrémních normálových napětí z ohybových momentů M_y nebo M_z.

Průřezový modul okolo osy y v bodě i vnějšího obrysu průřezu můžete určit následovně:

Průřezový modul okolo osy z v bodě i vnějšího obrysu průřezu se stanoví následovně:

Minimální průřezový modul okolo osy y resp. z je největší záporný průřezový modul v bodu i. Maximální průřezový modul okolo osy y resp. z je nejmenší kladný průřezový modul v bodu i.

Rozhodující průřezové moduly okolo osy y resp. z se vypočítají následovně:

Příklad

Na obrázku 1 je obdélníkový průřez nakloněný o 10° o rozměrech š/v = 50/10 mm.

V programu SHAPE-THIN nebo SHAPE-MASSIVE se zobrazí následující průřezové moduly W_y,min, W_y,max, W_z,min a W_z,max (obrázek 2):

V programu RSECTION vyjdou následující průřezové moduly W_y,min, W_y,max, W_z,min a W_z,max (obrázek 3):

Otvory pro šrouby v tenkostěnných průřezech, které se počítají metodou 'Posouzení tenkostěnných konstrukcí', lze modelovat nulovými prvky.

Nulové prvky lze obecně využít k překlenutí mezer nebo děr v průřezu, když má průřez např. otvor pouze v daném místě prutu, ale před a za ním je úplným průřezem. Pomocí nulového prvku lze přenést smyk přes otvor a také použít Steinerovu větu pro průřezové charakteristiky.

U nulového prvku je tloušťka t nulová. Pro výpočet smykových napětí se obvykle používá tloušťka sousedních prvků, protože tyto prvky existují před a za otvorem (při pohledu podél osy prutu). Pro smykovou tloušťku t* doporučujeme zadat tloušťku nejtenčího prvku, který sousedí s nulovým prvkem.

Addon Model budovy a funkce pro modelování podlaží pomocí 'diafragem' nejsou určeny pro všechny typy budov.

Tato funkce byla primárně vyvinuta pro 3D budovy s 5-10 podlažími (nebo více) s pravidelným a stejným půdorysem. To znamená, že funkci 'Tuhá diafragma' bychom měli přiřadit pouze deskám, na kterých jsou stěny a sloupy v podlaží nad a pod ní umístěny stejně. Pokud tomu tak není, může dojít k nestabilitě.

Pokud byl model podle této konvence zadán správně, zobrazí se vám po výpočtu 'statické analýzy' v navigátoru Výsledky tři možnosti pro zobrazení výsledků:

• Základní
• Pouze podlaží
• Kombinace

Při volbě 'Základní' se výsledky zobrazí na celých svislých prvcích (např. stěnách, smykových stěnách, sloupech atd.). Viz obrázek 2. Pokud vybereme 'Pouze podlaží', zobrazí se výsledky pro jednotlivé samostatné výpočty desek jako 2D modelů. Možnost 'Kombinace' je zobrazí oba výše uvedené typy výsledků.

U menších 3D modelů a budov s různými půdorysy podlaží je výhodnější pracovat s obvyklým 3D modelem. Pokud pracujete na modelech, které mají částečně pravidelné půdorysy, můžete alternativně přiřadit jednotlivým deskám možnost "Tuhá diafragma". Půdorysná geometrie podlaží nad a pod touto deskou by pak ale měla být stejná.

Technologie implementovaná v addonu pro tuto funkci však neumožňuje obecnou extrakci 2D desek z libovolného 3D modelu.

V programech RFEM 6 a RSTAB 9 není aktuálně addon pro generování pohyblivého zatížení k dispozici.

Pro vytváření pohyblivých zatížení na prutech však lze použít Správce skriptů. Použijte skripty připojené k této FAQ. Zkopírujte je do složky "user_scripts" příslušného pracovního adresáře programu RFEM nebo RSTAB.

Ve správci skriptů je pak najdete pod položkou "Uživatelské skripty" skript "Move". Spustíte ho dvojitým kliknutím.

V následujícím dialogu je třeba zadat velikost uzlového zatížení ve směru Z, počet kroků zatížení a číslo prutu, který se má zatěžovat. Po kliknutí na tlačítko „Spustit“ se automaticky vytvoří příslušné zatěžovací stavy.

Standardně je možnost Smyková rovina v závitu aktivována a pro posouzení smyku šroubu se zohlední nižší pevnost podle zvolené návrhové normy.

Jmenovité smykové pevnosti pro šrouby jsou v AISC uvedeny v tabulce J3.2. Například šroub skupiny A (např. A325) má jmenovitou smykovou pevnost 54 ksi (372 MPa), pokud závity nejsou vyloučeny ze smykových rovin. Pro použití vyšší pevnosti 68 ksi (469 MPa) je možné zrušit zaškrtnutí této volby a vyloučit závity ze smykových rovin.

1) V databázi materiálů nastavte ve filtru oblast na "Vše" a typ materiálu na "Tkanina". Vyberte ze seznamu libovolný materiál pro tkaninu.

2) Aktivujte volbu "Uživatelsky zadaný materiál" a zadejte uživatelské jméno.

3) V záložce Materiálové charakteristiky zkontrolujte tloušťku, hustotu atd. Pevnosti a hmotnost základny (m_s) nemají žádný vliv na výpočet a nemusíme se jimi proto zabývat.

4) Pro zadání modulu pružnosti a smykového modulu s ohledem na sílu/plochu vyberte záložku Ortotropní lineárně elastický (plochy) a v ní vyplňte hodnoty. Poznámka: Změna tloušťky v kroku 3 má vliv na hodnoty zadané v této záložce.

Pro přístup k uživatelsky zadaným materiálům a řezům pro budoucí modely lze vytvořit šablonu. To je ukázáno v FAQ 005109 .

Norma ASCE 7-22 nabízí několik typů návrhových spekter. V tomto FAQ bychom se chtěli zaměřit na následující dvě návrhová spektra:

• Návrhové spektrum s více periodami (11.4.5.1)
• Návrhové spektrum se dvěma periodami (11.4.5.2)

Spektrum se dvěma periodami se v programu uloží jako obvykle. Nicméně na základě údajů z normy lze nabídnout pouze horizontální návrhové spektrum / spektrum MCE_R a dále jejich úpravy týkající se sil a posunu.

Pro návrhové spektrum s více periodami se stanoví diskrétní číselné hodnoty. ASCE 7-22 uvádí, že tyto hodnoty lze získat na stránce USGS Seismic Design Geodatabase.
V aktuálním stavu vývoje je možné vytvořit uživatelské spektrum odezvy se součinitelem g (v závislosti na konstantě konverze hmot) pro použití údajů např. z ASCE 7 Hazard Tool [1].

Postupujte prosím následovně:

1. Stáhněte si data v souboru CSV se spektrem odezvy z příslušného portálu
2. Převeďte soubor .csv do 2 sloupců (v případě potřeby dejte pozor na ./,)
3. Exportem libovolné šablony z programu RFEM 6 zjistíte, jaké je formátování pro import
4. Zkopírujte data ze souboru .csv do příslušných řádků šablony (perioda a zrychlení jsou dostatečné, frekvence ponechte prázdné)
5. Importujte data z Excelu do programu RFEM 6
6. Zkontrolujte, zda byla naimportována všechna data

V programu RFEM 6 používáme nástroj třetí strany (IFCOpenShell) pro načtení souborů IFC a konverzi textu na objekty.

Po importu souboru IFC program RFEM 6 zobrazí protokol importu.

V mnoha případech se zobrazí chyby. Chybová hlášení jsou generována tímto nástrojem, nikoli přímo námi. Pokud se tedy nástroj pro import domnívá, že v souboru IFC je nesprávně definována nějaká entita, uvede to do protokolu. V takovém případě se nemusí objekt (stěna, sloup atd.) po importu zobrazit.

Jako příklad zkusíme importovat stěnu. Ta se ovšem v RFEM 6 nezobrazí (připojený IFC soubor). Chyba však nepopisuje problém přesně. Pouze zhruba ukazuje na příčinu. Pokud potřebujete další informace, můžete použít validační nástroj vyvinutý společností IfcOpenShell. Můžete ho použít následujícím způsobem:

1. Stáhněte si Python z Windows App Storu (pokud python nemáte, stačí zadat "python" bez "" do příkazového řádku a App Store by ho měl objevit).
   
   
2. Stáhněte si příslušný modul pro IfcOpenShell Python z této stránky: https://blenderbim.org/docs-python/ifcopenshell-python/installation.html
   
   
3. Extrahujte obsah do složky "site-packages" vaší distribuce Pythonu (tuto složku najdete tak, že na příkazový řádek napíšete následující příkaz:
   
   python -m site --user-site
   
   
4. Otevřete příkazový řádek a vložte následující příkaz:
   
   python -m ifcopenshell.validate "cesta k vašemu souboru ifc"
   
   
   
   
5. Tak získáte další informace o problému:
   
   

Obě hlášení (ze souboru protokolu a nástroje Python) vysvětlují problém blíže. V našem příkladu nebyla importována žádná plocha. Důvodem bylo, že v #36 IFCFaceSurface chyběla jedna informace. Nicméně chybové hlášení z programu RFEM uvedlo pouze #43 "IfcTopologyRepresentation".

Hlavní program RFEM 6 nebo RSTAB 9 se vyznačuje svou jednoznačností. Celé zadání v programu je nastaveno tak, aby pro každý výpočet byl vždy jeden jednoznačný výsledek. Podobně je uspořádáno i posouzení objektů. Ve vstupních údajích pro každý návrhový objekt program přiřadí potřebné vlastnosti s příslušným zatížením a po analýze zobrazí pro tento objekt jednoznačný výsledek.

Pokud se má pro celý model zobrazit více výsledků posouzení, například pro různé úrovně zatížení, nabízí program řešení pomocí addonu "Analýza fází výstavby (CSA)". Kromě samotné simulace procesu výstavby (stavby objektů) umožňuje tento addon také paralelní simulaci modelů s konstantním počtem objektů. V tomto zvláštním případě se základní model interně vytvoří souběžně několikrát a lze ho tak posoudit s různými zatíženími.

Postupujte prosím následovně:

1. V Základních údajích aktivujte addon "Analýza fází výstavby (CSA)"
2. V navigátoru v položce "Fáze výstavby" definujte požadované stavy s typem fáze "Začátek" a aktivujte všechny prvky
3. V dialogu "Zatěžovací stavy a kombinace" v záložce "Fáze výstavby" přiřaďte jednotlivým případům příslušná zatížení
4. Po výpočtu vyhodnoťte posouzení pro jednotlivé zadané stavy.

Nejvýhodnější bude nejdříve znovu posoudit okrajové podmínky posouzení. K tomu patří mimo jiné zvolené zatížení, kontrola příčných výztuh a přechodů mezi pruty. Smysl má také zkontrolovat teorii výpočtu kromě teorie druhého řádu kvůli velkým natočením.

Velmi důležité také je, aby bylo v programu RFEM aktivováno dělení sítě konečných prvků pro vázané kroucení.
Toho lze docílit kontrolou nastavení sítě konečných prvků a grafického zobrazení sítě konečných prvků prutu.

Pokud ve svém zákaznickém účtu kliknete na záložku "Licence", zobrazí se vámi zakoupené produkty. V seznamu se dále uvádí, ke které licenci či hardwarovému klíči patří daný přídavný modul.

Pokud se zakoupený program v seznamu neobjeví, může to být způsobeno tím, že není aktivováno tlačítko "+Rozbalit". Tím se v seznamu zobrazují také produkty starší generace programů.

Chcete-li zkontrolovat, jak program stanovuje určitou nutnou plochu výztuže, přepněte na tabulku s nutnou výztuží a dvakrát klikněte na buňku s danou výslednou hodnotou.
Tím se otevře dialog s 'Detaily posudku', v nichž je zdokumentováno stanovení nutné výztuže.
V pravé části dialogu najdete všechny rovnice, které jsou v programu použity, a zobrazí se tak také posouzení, na jehož základě je vypočtena nutná výztuž plochy.

K tomu, že všechna posouzení pro určitý prut nebo sadu prutů byla splněna, ale stále se zobrazuje 'Nepokrytá výztuž', může dojít. Viz také obrázky 1 a 2.

Důvodem je, že průběh 'navržené výztuže' nahoře a dole je generován z uspořádání výztužných prutů v průřezu.

Výztužné pruty nad těžištěm jsou přiřazeny k 'horní vrstvě' a výztužné pruty pod těžištěm jsou přiřazeny k 'dolní vrstvě'. To znamená, že průběh 'navržené výztuže' nezohledňuje skutečný průběh nulové linie v průřezu a nekontroluje, který výztužný prut se skutečně nachází v tahové oblasti.

Při posouzeních se ovšem skutečný průběh nulové linie v průřezu kontroluje. To znamená, že výztužné pruty, které jsou geometricky přiřazeny k 'dolní výztuži' (průběhu navržené výztuže), mohou být výpočetně přiřazeny k tahové výztuži. To je vidět na obrázku 3. Červeně vyznačené výztužné pruty jsou geometricky přiřazeny dolní výztuži. Z průběhu napětí v průřezu je ovšem vidět, že i tyto jsou namáhány tahem a při posouzení se také tak zohledňují. Pro posouzení se tedy použijí všechny pruty (označené červeně a zeleně na obrázku 3). Proto jsou nyní všechna posouzení splněna, i když průběh 'Nepokryté výztuže' naznačuje opak.

Uživatelsky zadané materiály lze použít také v přídavném modulu RF-/PLATE-BUCKLING. Při vytváření materiálu v programu RFEM 5 nebo RSTAB 8 je třeba dbát na to, aby měl materiál stejné vlastnosti jako ocelové materiály povolené v normě vybrané v přídavném modulu RF-/PLATE-BUCKLING. Za tímto účelem vyberte v databázi materiálů materiál příslušné řady norem a pomocí tlačítka otevřete dialog "Vytvořit nový materiál". Tam je možné upravit zadané hodnoty (obrázek 1).

Ve filtru je třeba nastavit Kov pro skupinu kategorií materiálů, Ocel pro kategorii materiálů a EN pro skupinu norem pro posouzení podle EN 1993-1-5 nebo DIN pro skupinu norem pro posouzení podle DIN 18800 (obrázek 2).

Materiál lze ovšem vytvořit také v přídavném modulu nebo v samostatném programu RF-/PLATE-BUCKLING. V dialogu 'Nový materiál' převzatý z databáze se přednastaví filtry pro skupinu kategorií materiálu, kategorii materiálu a skupinu norem podle vybrané normy. Při vytváření uživatelského materiálu ponechte tyto filtry tak, jak jsou.

Ano, je to možné. Vlastní tvary, které mají jen malý podíl účinné modální hmoty, lze ignorovat.

V programu to lze zadat ručně nebo pomocí filtru.

Výběr vlastních tvarů má také přímý vliv na výkon. Čím nižší je počet vlastních tvarů, tím menší je počet generovaných zatěžovacích stavů.

Po aktivaci Vázaného kroucení v Základních údajích lze definovat deplanační pružiny a plné omezení deplanace. Za tímto účelem aktivujte v dialogu "Upravit prut" příčné výztuhy, viz obrázek 1.

V záložce „Příčné výztuhy“ je možné vytvořit více příčných výztuh prutů a pomocí tlačítka „Nová příčná výztuha prutů“ definovat potřebné parametry. U výztuh typu "Čelní deska" se v závislosti na materiálu a rozměrech vypočítá automaticky tuhost deplanační pružiny, viz obrázek 2.

Kromě jiných variant lze pod typem výztuhy „Omezení deplanace“ zadat také plné omezení deplanace nebo uživatelsky zadanou tuhost podepření proti deplanaci.

Další možností je vytvořit příčné výztuhy prutů z navigátoru Data nebo z hlavní nabídky "Vložit", "Typy pro pruty", "Příčné výztuhy prutů". V takovém případě je možné pomocí funkce pro výběr v dialogu „Nová příčná výztuha prutu“ přiřadit příslušné pruty.

Jak podporové síly, tak zatížení se při výpočtu s vázaným kroucením uvažují v těžišti. Z toho plyne, že u nesymetrického průřezu dojde automaticky ke kroucení, viz obrázek.

Deplanační tuhost lze pro jednotlivé průřezy deaktivovat v dialogu "Upravit průřez", viz obrázek.

Deplanaci průřezu je možné zobrazit v "plném režimu" v grafickém okně. Za tímto účelem by se měl v ovládacím panelu zvýšit faktor zobrazení pro vázané kroucení, viz obrázek 1.

Hodnotu lokální deformace ω [1/m] lze dále nastavit v navigátoru Výsledky, viz obrázek 2.

V programu RFEM 5, respektive v přídavném modulu RF-STAGES to možné není. V nové generaci programů to již možné je. V programu RFEM6 v Addonu Analýza fází výstavby je nyní možné upravovat vlastnosti prvků.